(NE)OBYČEJNÉ MONOLOGY jsou připravovaná minimalistická video série o věcech, které běžně míjíme, používáme, odkládáme a zapomínáme. Tužka, gumička, klíč, hrnek, ovladač, šroubek, stará žárovka nebo kus papíru tu nejsou dekorace. Každý předmět dostane prostor, světlo a čas, který mu normálně nikdo nedá.
Princip je jednoduchý: vezme se jedna obyčejná věc a dvacet minut se na ni dívá vážně. Ne jako na rekvizitu, ale jako na stopu. Z čeho je? Kdo ji vyrobil? Kolik rukou, materiálu, omylů, zvyků a lidské práce se do ní schovalo? Co vlastně dělá — ne technicky, ale lidsky? Co o nás prozrazuje předmět, který jsme považovali za samozřejmý?
Tužka není jen tužka. Je to strom, grafit, ruka, chyba, škrt, školní lavice, podpis, kresba, poznámka na okraji a tichá dohoda s možností opravy. Gumička není jen gumička. Je to malý pokus vzít něco zpět. Ovladač není jen plast s tlačítky. Je to domácí žezlo, kterým se z gauče mění realita.
Formát stojí na klidu, přesnosti a absurdně vážné pozornosti. Jeden předmět, stůl, světlo, hlas a žádné zbytečné uhýbání k vtípku. Humor tu nevzniká tím, že se věci zesměšní. Vzniká tím, že se vezmou až příliš vážně. Čím menší věc, tím větší vážnost.
(NE)OBYČEJNÉ MONOLOGY jsou zatím ve fázi přípravy. YouTube kanál už existuje a první díly se chystají. Každý monolog má mít pevnou strukturu: první pohled, materiál, historii, funkci, tělo, paměť, symbol, filozofický zlom a tichý návrat k předmětu. Ne improvizovanou vatu, ale soustředěný pohled, který vydrží déle než běžná pozornost.
Obyčejnost je často jen naše neschopnost dívat se déle.